Robím si taký prieskum, či by ste sa znovu pustili do stavby domu, ak ste už dom postavili v rokoch 2000-2003, teda už bývate v domčeku, ktorý ste si postavili a zrazu zistíte, že by ste potrebovali o jednu izbu viac aj o čosi väčší pozemok. Na vysvetlenie, bývame v 5-izbovom, máme tri deti, pre každého by sme chceli jednu izbu a ešte pre nás pracovńu a máme malý pozemok /540 m2/ a už sme akosi obkukaní toho našeho, chceli by sme zmenu.
@hhranolka Dobrý den. I když já mám v oblibě bungalovy, tak se mě kupodivu ten Váš dům na první pohled líbí. Ale dopředu říkám, že bych ho stejně nechtěl. To je ale mino téma. Já jsem se chtěl zeptat, jak velký máte pozemek na tak velký dům a jestli také neuvažujete, že ho prodáte a nepostavíte si jiný někde jinde, na lepším místě ? Někde, kde to nebude jak na sídlišti.
S pozdravem Laďa
@ladajaskva :) velmi prijemne sa citaju vase prispevky ... a myslienky ... palec hore ... mna by strasne zaujmalo co sa paci vam :) aj ked je to mimo temy ... lebo stretnut tolerantneho cloveka aj ked nezdiela vas vkus je uz viac menej zazrak :)
Dobrý den. To je skoro filozofická otázka. Ono je to tak, že se názory a pohledy na celou problematiku života vyvíjí a tak se s nabývajícími informacemi a zkušenostmi mění i priority. A mozková část odpovědná za myšlení, začíná vítězit nad částí odpovědnou za emoce. Takže to co je dneska nejlepší a nejmilejší a prostě to musím mít, nemusí platit za několik roků. Priority se mění. Třeba, když jsem já konečně mohl stavět dům, tak jsem stavěl řadovku, i když jsem měl představu o stavbě solitéru na zelené louce u lesa. Člověk míní, ale objektivní překážky mění. A za totáče byl každý rád, že vůbec něco mohl postavit. Na druhou stranu to mělo jednu velkou výhodu : člověk nemusel myslet, nemusel se starat, nemusel se angažovat a všechno bylo celkem jedno. Všechno bylo dopředu nalajnováno, naplánováno a určeno. Stačilo být v partaji, nebo mít kamaráda, nebo kamaráda od kamaráda na patřičném místě a už to frčelo.Já jsem neměl ani jedno, aže jsem nakonec stavěl byla náhoda, jak Lomnický štít. Bylo jedno, co jsem nakonec postavil, protože jsem býl rád, že jsem vůbec něco postavil. A dneska bych stavěl nějaký malý, asi nevkusný, ale účelný a úsporný barák. A to na samotě u lesa. A koupil bych si sněžnou frézu, abych se v zimě vyhrabal ze sněhu. Toto má syn. Je to sice velké, ale pro 2+2 tak akorát a celé to stálo 1,5 mil. ( asi 60.000 euro ) svépomocí ( 225 m2 ) Já bych to asi jenom ořezal na 150m2 a dal bych tam na střechu ty kohouty 2. Já držím zásadu, že v jednoduchosti je síla. Dům stavím na bydlení. Každý výčnělek, každá kudrlinka jenom zhoršuje energetickou bilanci a stavbu prodražuje. Atd....
S pozdravem Laďa